Hlavní stránka » Poradna » Odložit nebo neodložit? Problém odkladu školní docházky a produkt Budu školákem

Odložit nebo neodložit? Problém odkladu školní docházky a produkt Budu školákem

S rozhodnutím o odkladu školní docházky bývají někdy starosti. Důvodem je nejistota, zda byla posouzena skutečně všechna kriteria. Nedání odkladu může být stejně tak kontraproduktivní, jako zbytečný odklad. Může totiž zabrzdit rozvoj dítěte a způsobit zbytečné problémy.

Rodiče Natálky u zápisu do školy požádali o odklad. Učitelka, která zápis prováděla, se jim toto rozhodnutí snažila rozmluvit. Natálka obstojně počítala do dvaceti a znala skoro všechna písmena. Uměla se podepsat tiskacím písmem. I v dalších oblastech školní zralosti uspěla, ale rodiče argumentovali názorem učitelky z mateřské školy, že je velmi dětská a hravá.

O několik měsíců později byla Natálka diagnostikována v pedagogicko- psychologické poradně a verdikt byl, že odklad není nutný a nastoupí do školy. Bohužel tímto trápení rodičů neustalo. Některé děti ze školky dostaly odklad a důvodem byla právě zmíněná nezralost. Pochybnosti dále živené okolím jim nedávaly spát a rodiče si nebyli jisti, zda je na školu skutečně připravena. Měli na zřeteli i takové aspekty, jako je sociální vyspělost a jak Natálka zvládne zátěž první třídy. ¨

Nakonec na doporučení přátel vyzkoušeli metodu Barvy života a produkt Budu školákem. Právě komplexnost tohoto produktu jim dala odpověď na otázky, které jim nedaly spát nejvíce. Zejména oblasti -  Jakou bude dítě vykazovat výkonnost a Jak bude dítě řešit neúspěch, byly pro rodiče klíčové. Nakonec Natálka do školy nastoupila a úspěšně absolvovala první třídu jako jedna z nejlepších.

 

Ne vždy končí takovéto případy happyendem. Každopádně jde o docela častý problém. Zmíněná nejistota kazí radost z nástupu do školy a přináší stres a obavy. Někdy zbytečné. Musím rodiče zklamat – neexistuje zaručená „Pláničkova metoda“, která dá 100% odpověď. Nicméně platí jakási pravidla zdravého rozumu, která bychom měli mít na zřeteli.

Zde uvádíme několik z nich:

  • Každé dítě je jiné. Do jeho vývoje vstupují vnitřní i vnější faktory. Nenajdete dva totožné jedince, a to dokonce ani u jednovaječných dvojčat. Nelze vše nacpat do norem a do škatulek. Ty jsou jen orientační a návodné.
  • Zpravidla každé dítě má své silné i své slabší stránky. Je to normální a není nutné se tím znepokojovat. Zaměřte se na rozvoj těch silných a na kompenzaci těch slabších.
  • Neporovnávajte! Nevím proč, ale zejména maminky (tatínci však nejsou výjimkou) porovnávají děti,a to nejen v rámci své rodiny, tedy sourozence, ale často i s ostatními vrstevníky. Takové to …“Cože, váš Tomášek neumí počítat do dvaceti? To je divné, to náš Pavlík umí už půl roku.“ No a co! Co to znamená? Že je Pavlík chytřejší, schopnější, nadanější? Možná. Ale také to může znamenat, že na tuto oblast byl více zaměřen a prostě to jen zvládl dříve a lépe než vrstevníci. Možná má zase slabiny někde jinde.
  • Rozvíjejte EQ dítěte. Rodiče v současnosti mají často tendenci přeceňovat rozumovou složku. Bohužel zanedbávají ty další. Dle mého názoru důležitější – sebekázeň, samostatnost, schopnost pozornosti aj. Ty jsou však mnohem důležitější. Počítat a další školní dovednosti a znalosti se totiž děti ve škole naučí relativně rychle a počáteční rozdíly se zpravidla do Vánoc v prvním pololetí srovnají. Ty sociální a další návyky se však vytváří déle, složitěji a zde škola nutně potřebuje součinnost rodiny. Jsou totiž ve vnitřním nastavení dětí. V návycích a v postojích apod. A ty nelze dosáhnou přes noc. Tam, kde v těchto oblastech selhává rodina, tak to děti ve škole „hodně bolí“.
  • Poslouchejte svoji intuici. Toto často říkám maminkám, které, nevím proč, dají více na názory zvenku něž na svoji mateřskou intuici. Poslouchají tak kdejaký názor odborníků i laiků zvenku a zcela ignorují fakt, že jsou to ony, kdo je s dítětem od jeho narození a zná jej tedy nejlépe. Často maminka ví, tuší, co je třeba, a nebo co by bylo nejlepší. Bohužel dělá něco jiného. Kdejaká sousedka nebo článek v novinách, neověřený názor berou za bernou minci, aniž by si tato zaručená fakta ověřily. Úplně nejvíc má vliv agentura JPP (jedna paní povídala). Je s podivem, jak moc rodiče dají na veřejné mínění a informace si neověří. Často se s tím setkávám v názorech na školu, školku, učitelku, lékařku, na různé služby i produkty kolem dětí apod. Dokonce i tento článek berte s rezervou a odstupem. Jde o názor a určitý úhel pohledu. Berte jej jako informaci, kterou využijete, posoudíte, porovnáte….
  • Všeho s mírou. V neposlední řadě bych rád uvedl zásadu PŘIMĚŘENOSTI. Jde o to, abychom si uvědomili, že všeho moc škodí. Dokonce i toho dobrého. Jakýkoliv extrém ve výchově vede k nerovnováze a následným problémům. Tato zásada je nejen na samostatný článek, ale na samostatnou knihu. Já zde apeluji na zdravý selský rozum. Tuto zásadu ve své Pedagogice popsal už Jan Amos Komenský a dle mého názoru je stále nedoceněna. Naopak. V současné době je stále více porušována. A důsledky? Jak v praxi vidím, tak často velmi, velmi zásadní.

 

Mgr. Miloslav Hubatka